Co přichází o adventu?

Už se to zase blíží. Dlouhé noci, oči se brzy klíží a předvánoční reklamní agenti se tiše, ale jistě plíží...

Pokud ve vás slovo Vánoce vyvolává asociace s horou rychle zabalených dárků pod umělým stromečkem ověšeným elektrickými svíčičkami, pohádkami v televizi jako zvukovou kulisou znějící od nevidím do nevidím, pyramidou cukroví na stole od prosince do února a narušeným trávením z bujarého „nasávání“ a přežírání, případně stresu z obstarávání všeho „potřebného“ a následnou rodinnou hádkou, tak dál asi raději nečtěte. Já si totiž, s vaším dovolením, nad výše zmíněným přístupem k Vánocům, potažmo životu, odplivnu.

https://www.youtube.com/watch?v=h2yUXD0WP2Y

Na domácí frontě klid, prosím...

Boj s konzumním přístupem k životu není snadný, a to na mnoha frontách... V rodině, v práci, mezi přáteli, a v neposlední řadě ve frontách na všechno to zboží, vyráběné pro hovada boží. Neměli bychom přirozeně právě před Vánoci trávit dlouhé zimní noci rozjímáním, uvědomit si pomíjivost a důležitost sounáležitosti a soucitu (nikoli však lítosti)? A místo obíhání hypermarketů nebo otupělého vytahování největších ryb zapletených do virtuálních sítí strávit pár večerů vytvářením dárků od srdce? Návodů na výrobu krásných i praktických věcí jsou plná knihkupectví a byla by škoda nepoužívat naše zlaté české ručičky...

https://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4

Já se vznáším...v mracích létám...

Když už není zbytí a cosi vás do obchodů dotlačí, povzneste se nad ten mumraj. Zhluboka se nadechněte a pusťte před sebe tu nervózní paní, která stojí s přeplněným košíkem za vámi ve frontě. Nebo doneste pár dárků na nějakou charitativní akci konkrétním dětem, jejichž rozzářené oči proletí konzumem zaslepenou myslí jako kometa nad Betlémem... A  jestli se u vás zrovna nic podobného nekoná, doneste aspoň pár drobků ptákům na krmítko či k řece. A co si doma nad čajíkem zahrát s dětmi karty, zazpívat koledy nebo pozvat partu kamarádů na domácí večírek namísto vysedávání v drahých „vystajlovaných“ restauracích a kavárnách?

Do mraků vystresovaných „prudičů“, choleriků či „depkařů“ volky nevolky vlítneme, obzvlášť ve městě, každý den. Ale ti všichni potřebují pomoc... Jako pes, co si kouše vlastní ocas. Zkuste někdy na jejich výpady zareagovat mimo předpoklady. Jeden příklad z praxe. Parkovala jsem v garáži nákupního centra, kam chodíme se synkem bruslit, když tu se o vyhlídnuté místo začal ucházet nějaký bohatýr ve velkém drahém „tanku“. Jenže přes moji „šunku“ se tam nemohl proboxovat. Tak jsem chvíli čekala, co se bude dít. Skrze tmavé okénko nebylo z boku nic vidět, ale silné emoce z bouráku přímo sálaly. Za okamžik se z něj vyřítil „pitbull“ a nejspíš posílen Redbullem začal řvát cosi o ženském přirození a krávě, což se vůbec nehodilo k jeho saku a kravatě. Vybavila se mi scéna z Formanova Amádea, kde Mozartovi začala v hlavě znít árie, když na něj řvala tchýně. Rozesmála jsem se na celé kolo, zmatený syn na zadním sedadle se také rozchechtal a chudák „vůl“, napůl v mrákotách se slinou u pusy, nasedl do auta a náramnou rychlostí odjel. Jen doufám, že cestou nikomu neublížil.

https://www.youtube.com/watch?v=uznBuDEOq_0

Pomaly, len pomaly...

Z vyprávění rodičů i ze vzpomínek z dětství mám pocit, že dříve byl život pomalejší. Nákupy a platby bylo potřeba plánovat dopředu, obcházet obchody a stýkat se s prodavači tváří v tvář, což mimo jiné dalo přežít i drobným lokálním prodejcům, kteří dnes dříve či později zkrachují kvůli virtuální konkurenci. Zkrátka ještě pár dekád nazad museli lidé vynaložit úsilí zcela jiného druhu než dnes před obrazovkou nabízející virtuální haldy výrobků, většinou věcí vyčerpaných cestou za novými majiteli přes půl planety. Navíc bývají nekvalitní produkty po krátkém vášnivém soužití odsouzeny k rychlé cestě do koše...a pak kam? Koho to vlastně zajímá? Neovlivňuje to i naše vztahy s lidmi? Babičky si pořizovaly věci (i muže a rodinu...) na dekády, my si už zvykli, že životnost většiny harampádí, kterým přecpáváme své domácnosti, nepřekročí limity záruční doby. Jsou pak spotřebiče opravdu tak úsporné, když si je kupujeme s vědomím, že relativně brzy odejde jedna malá součástka, jejíž oprava je skoro nákladnější než nový spotřebič? Nehledě na to, že daný typ výrobku už po pár letech není vůbec k mání, tak prostě starý vyhodíme a koupíme zase nový, samozřejmě „chytřejší“ a „úspornější“. Proč bych ale měla svůj drahocenný život podřizovat kapitalistické diktatuře a stát se rvavým mentálním i emočním kanibalem?

https://www.youtube.com/watch?v=HRXqzzuMcVo

Rozum není na prodej...

Zkuste se začátkem adventu zařadit jedničku, protože rychlost života ovládaného médii a technologiemi v nás po celý rok (nebo život?) vyvolává stres pudící k boji či útěku před nepřítelem. Ale kdo nebo co ten nepřítel vlastně je? Nejsme to my sami sobě, když jako žabky hopneme do horké konzumní lázně a za čas si ani nestačíme všimnout, že už vlastně nežijeme? Vyzkoušejte si třeba uvolněně sednout a chvíli na nic konkrétního nemyslet. Pokud se vám to hned podaří (za předpokladu, že jste k sobě upřímní), tak máte velkou šanci zachovat si zdravý rozum, který není to samé jako rychlý rozum.  

A zdravý rozum se hodí, vždy a všude, tudíž je k nezaplacení a naštěstí ho ještě nikdo neprodává!:)

https://www.youtube.com/watch?v=G7X7ngYmSHA&list=RDG7X7ngYmSHA#t=31

Tak přeju vám všem, kteří jste dočetli až sem, abyste během adventu na něco přišli!