„Dokonalý úklid“ (nejen předvánoční) po česku
Možná se vám kniha Dokonalý úklid od Japonky Marie Kondo už do rukou dostala, možná ještě ne. Já ji přelouskala za jediný den, během jednoho týdne provedla „debordelizaci“ svých věcí, ale coby matka šestiletého syna a tvůrčí bytost narazila na mnohá úskalí...
Knihu mohu doporučit všem, kteří cítí, že jim věci (ať už fyzické či nehmotné povahy) přerůstají přes hlavu a jejich domov se dusí pod troskami „možnáseněkdybudouhodit“ předmětů. Přesně tak jsem se cítila ve chvíli, kdy mi máma knihu půjčila. Velmi čtivý text člověka pohltí a „nakopne“ k činu, který vyžaduje nemalou odvahu – s radostí, bez zbytečného sentimentu a podle systematického návodu odkrámovat byt či dům. Musím podotknout, že se mi k takové „hurá“ akci naskytly ideální podmínky, a sice týden, kdy syn ani muž nebyli doma.
Začala jsem dle propracovaného japonského návodu ve svém šatníku. Po vytřídění všech „hadrů“, které mi prostě nedělají radost a stejně je nevezmu na sebe jak je rok dlouhý, zbyla z mé už beztak skromné výbavičky sotva polovina. A světe div se, i s tou si již měsíce hravě vystačím a oblékání si užívám. Všem vyřazeným, obnošeným i zánovním, kouskům jsem na doporučení Marie Kondo poděkovala za věrnou službu či demonstraci toho, co mi nesluší a nemám ráda. A pak je s mocným oddechnutím hodila do kontejnerů na textil, děj se vůle kohokoli... Jediné, co jsem si z mých českých návyků neodpustila, bylo zaskladnění sezónního oblečení (v Čechách v zimě opravdu nepotřebuji letní šaty a baleríny...), od kterého Kondo odrazuje.
Pak ale přišel na řadu těžší oříšek – knihovna. Knihy miluji, dnes si většinu půjčuji v městské knihovně, ale za studentských let padla za knihy většina mých úspor. Při procházení stovek titulů českých i zahraničních jsem namísto strategie konmari, která opět radí ponechat si pouze pár knih, které člověku přirostly k srdci, přemítala o tom, zda bych tu či onu knihu jednou ráda dala někomu přečíst (hlavně jsem myslela na syna...). A ejhle, i s tímto přístupem prořídly zástupy barevných přebalů zhruba o třetinu. Třeba většina detektivek, které mě děsí a číst je nechci, skončila u našeho známého, který je miluje. Knihovna mi poděkovala, já přimhouřila oko, zlomila nad svým knihomolstvím hůl a s chutí se začetla do znovuobjevených titulů, o nichž jsem ani nevěděla, že je mám.
Celá rozradostněná, jak mi to pěkně odsýpá, ponořila jsem se do oceánu papírů a s velkým zadostiučiněním po celém dni přehrabování vynesla tři obří papírové tašky do modrého kontejneru. Návody na použití věcí dávno rozžvýkaných zubem času, spousta zbytečných, neaktuálních poznámek a zápisků (včetně receptů, které stejně nestihnu za celý život ani vyzkoušet, protože většinou vařím to, co se již osvědčilo)... Staré účtenky a jiné „důvěrnosti“ skončili pro jistotu v kamnech. S pokorou přiznávám, že jsem si konečně udělala pořádek v „lejstrech“ a vím, kde co mám a kam ty nové otravné dokumenty k „nezahození“ zakládat, abych je mohla v případě potřeby rychle vyhledat.
V uklízecí ráži jsem se vzápětí vrhla na všechny věci denní potřeby v domácnosti – kosmetiku, léky, kuchyňské vybavení, nářadí a drobné spotřebiče (včetně baterií, žárovek a spol.), CD a DVD. Tedy odbornou japonskou terminologií věci zvané komodo. Copak o to, příliš mnoho zbytečností díky skromnému příjmu ani nevlastním. Zato toho materiálu k různých tvůrčím pokusům... Roličky od toaleťáku a kuchyňských utěrek (na maňásky a hudební nástroje), různé obaly a lahvičky (na klíčení semínek, výrobu dárků a k uskladnění lektvarů), skleničky na kompoty, papíry všeho druhu (krepáky na kytky, kartóny na krabičky, barevné tvrdé čtvrtky na přáníčka, papíry do inkoustové i laserové tiskárny...), plstě a látky, o materiálech k malbě raději nemluvě (plátna, štětce, barvy, různé houbičky, špachtle, stojany, lepidla a ředidla...). To tedy byl Ořech, na kterém jsem si málem vylámala všechny zuby... Můj mozek se vařil ve vlastní šťávě při přemítání nad tím, co vyhodit, abych vzápětí ten či onen materiál marně nehledala a unáhlené akce nelitovala. Během pečlivého znovuukládání a přeskupování i něco málo i z tohoto božského harampádí ubylo. Většinou věci, které z důvodu nepoužívání už pozbyly svých kvalit (barvy vyschly, plasty a látky zpuchřely...).
Po dosavadním tréninku, trvajícím 5 dní, už byla hračka vytřídit "sentimentální bordel“ typu suvenýry, dárečky a jiná, od dětství pečlivě střežená tajemství. Vyhradila jsem pro tento účel malý retro kufřík z dob mojí babičky. Radost, kterou nám se synem přineslo oživování vzpomínek, spjatých s některými věcmi, za těch pár decimetrů krychlových prostě stojí!
Za celkem sedm dní bylo po úklidu. Prostor se pročistil, věci pookřály, moje mysl se osvěžila a do žil vytryskla energie pohánějící k dodělání starých restů (tvůrčích i domácích, třeba ušití polštářků z látek skladovaných léta). I běžný úklid domácnosti je teď o dost snazší, jelikož se dostanu i do prostor dříve zatarasených krámy. Dokonce jsem po návratu domů svůj byt i párkrát pozdravila, jak Marie Kondo radí v jedné z kapitol! Nu, bylo by to všechno dokonalé, nebýt drahých druhých členů naší domácnosti. Jaké to rozčarování, že je moje hurá akce zatím neinspirovala k využití metody konmari. Od šestiletého raubíře to ale snad ani nemůžu chtít.
Proto mám vůči knize i metodě jednu, a to dost zásadní, výhradu. Jaksi se tam nepočítá s dětmi a jejich prožíváním světa a specifickými potřebami. Tak třeba můj syn má desítky autíček, ale běda, když některé zmizí, protože si přesně pamatuje, kde ke kterému auťáku přišel a „dokonalý úklid“ by se rovnal svatokrádeži. Nebo různé rukodělné výrobky, nad kterými propotil triko... Přeci je nelítostně nevyhodím, sotva je dokončí! Nedávno se mi podařilo nenápadně věnovat paní doktorce relikvie z Kinder vajíček, které po šesti letech vydaly na celou krabičku. Přesto se v jeho pokojíčku stále kupí kupy věcí... Tu něco donese ze školy, z lesa nebo najde na ulici, tam cosi dostane od prarodičů či kamarádů. Jediné, co se mi zatím osvědčilo, je dopřát věcem potřebný čas, aby „dozrály“ pod vrstvou prachu či v temnotě nějaké krabice (obvykle pár týdnů či měsíců) a pak je v nestřežený okamžik nechat zmizet, hlavně nenápadně... Oblečení, ze kterého dítě každoročně odroste, jsem bez velkého rozmýšlení rozdávala známým. Teď, když po sedmi letech čekám druhého potomka, jen tiše doufám, že platí „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“.
Marie Kondo přivedla na svět svoji první ratolest teprve v létě 2015, takže kniha Dokonalý úklid, sepsaná pár let předtím, je ideální pro singles a bezdětné páry, zatímco více či méně početné rodiny a zaneprázdněné mámy může přivést k zoufalství. Nemá smysl užírat se tím, že generální úklid provedu u nás doma pouze já a nebude úplně dokonalý ve smyslu metody konmari, tedy „jednou provždy“. Aspoň svou troškou tak přispěji k dýchatelnějšímu domácímu „klima“, což je k nezaplacení, třeba jednou v roce na Vánoce. Osobní, praktická zkušenost se zbavováním se „nepotřebností“ může člověka i zchladit během předvánoční nákupní horečky.
Hledání RADOSTI z věcí, kterými se obklopujeme, ze vztahů s lidmi, které udržujeme či navazujeme, i v činnostech, kterým věnujeme svůj čas, představuje příjemnou, odlehčenou alternativu konzumnímu otrockému stylu života. K radostnému životu toho potřebujeme opravdu málo. A za tento impulz ke změně smýšlení jsem knize Dokonalý úklid vděčná.
Štěpánka Burešová
Vzpomínáme... děkujeme...
Tragická událost vždycky změní a poznamená životy mnoha lidí. Před týdnem zahynul při pádu vrtulníku náš soused a kamarád z Jizerek, Michal Beneš. Svým krátkým příspěvkem mu chci aspoň veřejně poděkovat, protože si to zaslouží.
Štěpánka Burešová
Kde se bere inspirace...
Jsem člověk tvůrčí, který volné chvíle rád věnuje malbě, kresbě, psaní...A říkala jsem si, kde se jen v záplavě každodenních starostí bere inspirace...?
Štěpánka Burešová
Za co vděčím Formanovi...
Za nejkrásnější platonickou lásku v životě. Z filmu Amadeus mi stačilo vidět posledních asi deset minut, přeskočila jiskra a v mém tehdy pubertálním srdci se rozhořela vášeň a touha po poznání.
Štěpánka Burešová
Porod dobrý, všechno dobré?
Jsou ženy, které si porod doslova užijí, někdy i s partnerem „při tom“. S radostí se mezi takové šťastlivkyně přidávám. Porodem však hodně starostí končí i začíná. A podcenit šestinedělí se vůbec nemusí vyplatit...
Štěpánka Burešová
Nestát, nekoukat, neblábolit...
Naposledy jsem si novoroční předsevzetí dala před deseti lety a letos se k tomuto nešvaru vrátila. S trochou nadsázky, podíváte-li se na moje příjmení. V roce 2018 se snažím nestát, nekoukat, a hlavně NEBLÁBOLIT.
Štěpánka Burešová
Dítě školou povinné...
...co ho čeká a nemine? Čas někdy kluše, občas cválá, jen se nikdy nezastaví. Po zdárně absolvovaných třech letech ve školce syn doběhl na start dalšího životního závodu zvaného základní vzdělávání. A přišlo velké rozčarování...
Štěpánka Burešová
Jízdenka do ráje?
„Mami, potřebuju kakat...“ Zkoumavý výraz dětských očí čeká na adekvátní reakci... Možná už jste se do podobné situace na cestách dostali. Vlak jede za dvacet minut a dítě na vás vyrukuje s touto základní životní potřebou.
Štěpánka Burešová
Nejlepší ekolekce pro malé i velké
Druhý aprílový víkend letos přímo vybízel k očistě, a ne ledajaké. Namísto očisty zaměřené na vlastní tělo či ducha jsme se synem uspořádali druhý ročník sběru odpadků z příkopů podél silniček, táhnoucích se jizerskými hvozdy.
Štěpánka Burešová
Potrat jako přirozený výběr...
Ztráta nenarozeného dítěte, byť jeho náznaku v podobě dvoutýdenního zárodku, je nelehkou životní lekcí, kterou přede mnou prošlo mnoho jiných žen. Lze ji však absolvoval bez ztráty lásky, radosti a důvěry v život a přírodu.
Štěpánka Burešová
Tip na dárek pro ty, kdo tuší, že "se něco děje"...
Nejraději naděluji svým blízkým k Vánocům, kromě výrobků vlastnoručně vyráběných, inspirativní knihy. Jedna taková mi nedávno padla do ruky, a sice „Co se děje se světem?“ od Václava Cílka (Dokořán, 2016, 1. vydání).
Štěpánka Burešová
Originální váza ze sklenic a sádrových obvazů
Vyrobte s dětmi vázy s neopakovatelným designem. Radost budou přinášet nejen jako originální bytové dekorace, ale i jako dárky k Vánocům nebo narozeninám...
Štěpánka Burešová
Vyrobte si kuželky!
Mají vaše děti rády bowling? Vyrobit kuželky s nimi můžete velice jednoduše doma, z recyklovatelných materiálů a s minimálními náklady. A zábava může začít!
Štěpánka Burešová
Co přichází o adventu?
Už se to zase blíží. Dlouhé noci, oči se brzy klíží a předvánoční reklamní agenti se tiše, ale jistě plíží...
Štěpánka Burešová
Jak si vyrobit mechový svícen za pár korun
Zimní čas, kdy venku vládne mráz a dlouhé noci probouzejí temno v nás, si můžete prozářit a prohřát přírodním svícínkem z mechu a kůry. Svícen nejen krásně voní, ale při pravidelném kropení vydrží i celý rok.
Štěpánka Burešová
Nevyhazuj staré věci pro nové...
aneb jak proměnit starší stolek či stoličku v místo pro hravé děti. Návod s fotografiemi může být inspirací pro váš domov.
Štěpánka Burešová
Nezbytné zbytečnosti
Jsou věci, a je jich mnoho, bez kterých se objedu, aniž by můj život začal postrádat smyslu či pestrosti. Poslední dobou však zjišťuji, že mnoho lidí potřebuje plno nepotřebných věcí, které je jen zamykají ve spotřební kleci.
Štěpánka Burešová
Kam mizí FUSKY
Povídečka pro děti i dospělé o tom, kam mizí během praní ponožky...Proč za to nemohou ani mámy, ani děti...A že všechno zlé je k něčemu dobré:)
Štěpánka Burešová
ROZHLED...NA?!
Krátká povídka inspirovaná reálným snem:) Skupinka čtyř mladých přátel se rozhodne vydat na výlet k vyhlášené rozhledně, netuše, kam je nohy zanesou...
Štěpánka Burešová
Óda na ženskost
Buďme šťastné, že jsme ženy! A muži, buďte šťastní, že jsme ženy a nechtějte po nás, abychom se staly muži více, než je přirozené. Teprve pak po vás přestaneme chtít, abyste se vy stali více ženami:)
Štěpánka Burešová
Zlatá střední cesta, jako žádná ze sta...
Po přeslazených Vánocích a tučném Silvestru mnozí zařadí mezi svá novoroční předsevzetí i pár kilo dolů nebo zdravější životní styl. Kolik stresu ale na člověka čeká na cestách po dietologických a lifestylových hvozdech?!
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 729x