Věřím, že už je jinde, a prochází něčím, o čem buď něco tušíme, nebo vůbec nic nevíme, a tak zůstávají vzpomínky a taky ponaučení. Jak si kdo z takového života vezmeme.

Nejhorší je to ovšem pro nejbližší členy rodiny, těm je dobré nějak pomoct. I když vlastně i takové veřejné poděkování je pro plus. Tak mysleme na ně, ať to zvládnou.

Koukni do redakční pošty Štěpánko.

Před 18 lety umřel za podobných okolností náš kamarád Martin Stáhalík a o dva týdny později jsme mu vystrojili na Příbrami jeho letecký pohřeb. Slítla se tam celá tehdejší akrobatická elita světa. Jurgys Kayris Viktor Čmal, Martin Biskup, a spousta dalších skvělých kolegů.

Nejkrásnější větu k odchodu našeho kolegy tam řekla Světlana Kapaninová.

"Martin neumřel. On nám jen uletěl. A dneska je tam, kde byl vždycky nejšťastnější."

Dobrý den, objevil jsem vás až teď, ale musím říct, že ty vaše blogy jsou skvělé.

těžko cokoliv dodat.napsala jste to krásně citlivě,,,

Neptejte se Proč? Odpověď stejně nenajdete. Před cca 4 měsíci nám zemřel 3 letý synoveček. Byla to nehoda, pravděpodobnost, že se něco takového může stát mizivá, ale stalo se. Bolí to. Pokládám si stejnou otázku, ale odpověď nemohu najít a ani ji nenajdu. Neexistuje. Jde jen vzpomínat... Přeji hodně síly...

Je pěkné, že jste mu věnovala vzpomínku. Karma.